32(dodatek)-19 juillet 2009, 15e etape du Tour de France
rozjely jsme se smer martigny, pak direction grand saint bernard a…hihi, nejak na dalnici houstne provoz a vsichni odbocuji kam ja. Nu coz…za tunelem se ocitam na jiz docela zname silnici…jejda, az sem jsem kdysi dojela na kole a mela pred sebou cely tenhle veeeeelikansky kopec ? to snad ne !:) popojedem…nejak mi jeste uplne nedochazi, proc je tu tolik aut a hlavne neobvykle mnozstvi odhodlanych cyklistu…projizdim tunelem s obrovitanskym napisem « Martigny etape du TdF» …ze by ?:o okolo se vypinaji zase ty krasne hory…nejdriv zalesnene kopce, nad nimi z vsech odstinu hnede, sedive a bezove skaliska a sem tam vakoukne z dali zasnezena spicka tech nejmohutnejsich a ja uz se nemuzu dockat, az je s any zacneme zdolavat…zelene lesy na nas dychaji vonavou svezest jehlici, slunicko tanci po ciste modrem nebi a hladi svymi rannimi prijemne hrejivymi paprsky…zaciname popojizdet, tak si to muzeme krasne vychutnat…snad podobne jako podel cesty jiz asi dlouhou dobu dopredu se pripravujici priznivci slavne tour. Le Chable…louky, na nichz se obvykle pasou kravy, ovce a jina zvoncem na krku cinkajici zvirena jsou zaplnena tesnou patchworkovou skladankou automobilu…a dojely jsme…uplne jinam, nez co jsem mela naplanovano, ale coz, to se nejak provede a prochazek se tady da uskutecnit jiste nadmiru ! skrz kolonu aut probehla tlupa neopatrnych lidicek, vydrapaly se na stran a jeste nepozorneji se vrhaji do kolejiste…kdyz se opet vynori na kopci nad kolejemi, kde zrovna projel na cele udoli houkajici vlak, vsimnu si ceske vlajky na zadech jednoho z nich…no jistem, jak jinak, zase ten nas neukazneny narod ! ukaznene si najdu misto dle toho, kam je poradatele nasmeruji a uz se balime…je mi jasne, ze to bude na cely den, nebot po poledni se uzavre az do vecera cela silnice a do te doby se urcite vratit nestacime…pohlednu na levo k vrcholkum, ktere jsme mely v planu zdolat…vypada to, ze zdolavani se pocne jeste niz, nez v zakladnim tabore…inu, namazat, nasadit cepici, zabordelit nocnik a vyrazi se… …pomerne sviznym tempem jsme se vydaly po jiz uzavrene asfaltce skrz roztomilou vesnicku…kostelni zvony zvou svym kolebavym zpevem k nedelnimu setkani nam dodavaji rytmu do kroku. Hooodne hooodne vysoko na kopci se schovava par drevenych domecku…ze by pro tento den snad nejdulezitejsi misto mezinarodniho sportovniho deni ? ano, verbier…jeden z panu usmernovacu mi ochotne vysvetluje, kudy vedou zkratky a kudy se vratit k lanovce…ani napad, vyfunela jsem do prvniho kopecku a za zatacku, tak to preci ted nepujdu cele dolu ! nejakych sto dve ste metru ! vsak je casu dost, nez se to tu vsechno sebehne a sjede, hezky to vyslapnem a najdem si nejake klidne mistecko ! Za dalsi zatackou mi malinko zatrnulo…sklon cesticky byl temer kolmy k rovine zemske a ja se pomalu plazila po brise, abych zaprela kocar, z ktereho na me vesele pohlizela any a mama funici housenka moc moc sranda ! uf ! z minicesticky na polni ceste, ta uz vypada schudneji…tak a ted se do toho opreme ! A taky jsme se oprely ! stoupaly jsme, a kdyz rikam stoupaly, myslim tim opravdove stoupani !!!, po kamenitycc prasnych cestickach tak nejak hodne hodne vysoko kamsi urcitym smerem…kdyz clovek nevi kudy kam jde, ma v sobe docela dost odhodlani…obcas…no vlastne temer neustale, nas nekdo udivene predbiha…nechapu ten udiv, jako s preplnenym terennim kocarem znacne hmotnosti opravdu vyklusavat nezvladam ! ale s diky odmitam pripadne nabidky pomoci 
fiere et tetue en meme temps…la pire combine et moi, je suis le cas :(( konecne se vynorime v dalsi vesnicce…privital nas zvonivy zpev zurcici kamenite studanky uprostred vesnicky plne starych drevenych domecku zdobenych nejbarevnejsimi kvetinami. V podstate tady byl ten pravy zacatek, stale a stale jsme se drapaly vzhuru cestami necestami, obcas se vynorily na silnici a odpocinkove vystoupaly kousek po ni…kdyz vam plice nestaci a srdce busi na spancich do rytmu, slapete s mirne zastinenou vidinou cile, ktery se nejak ne a ne priblizit…alespon ze s kazdym ohlednutim zpet dolu do udoli je z auta mala tecka, pak tecicka a najednou mravenecek, ktery se nakonec ztrati uplne a cloveka to presvedci, ze uz preci jen pekny kousek usel! Kdesi v loukach, asi kousek za polovinou jsme zastavily, nabastily se a pokracovaly dal…nakonec jsme se uchvacene horami a vsim, co k nim patri dodrapaly…a to doslova…az do Verbier…no, tady mela zacinat nase horska prochazka :)), ktery se nakonec stal vrcholovym cilem. Vzhledem k pokrocile odpoledni hodine jsem se rozhodla jen pro letmou prohlidku, avsak i ta byla spise prukopnickym cvicenim mezi tunami lidi vsech moznych narodnosti…najednou jsme se ocitly v cily 15-te etapy…po narocnem vyslapu to tu na me moc zilo, i kdyz any se vsechna ta barevna mavatka a tralaliii moc libila, a tak nastal pokus najit si nejake mistecko, kde to vse preckame…no, samozrejme i abychom neco videly ! Zacaly jsme sestupovat, ponevadz vsude pobliz k cilove pasce bylo opravdu az nestoudne preplneno. Kdyz jsme se pracne sedrapaly z sileneho kopecku u dojezdove rovinky, ocitly jsme se v pasti…niz uz to neslo a zpatky taky ne. Ne prilis ochotny organizator mi rekl, ze mam zkratka smulu…no, jeste ze tu byli pritomni panove policiste, jakozto vyssi sarze a tak jsme to zkusily na ne…vyraz zdesene matky, ktera se ocitla v zoufale prekvapive situaci zabral a tak se nas pan straznik jal prenaset pres bariery na silnici…prvni jsme zvladli…zoufalstvi v mych ocich se promenilo v sibalskou radost, zatimco straznik pod necekanym naporem vahy kocarku s tak roztomilym malym mimi mel co delat, aby na sebe neprozradil, ze na takovou zatez neni uplne vycvicen ! chvilku to vypadalo, ze nas necha sejit radeji po silnici, ale pak naverboval jeste nejake jine nicnetusici nadsence, kteri nejprv zaupeli pod bezelstne vypadajicim mimivozitkem a uz i nahlas vykrikli zdesenim, kdyz se na ne zacala valit obrovska uricena koule, v podobe me prisery, ktera si zahakla kaksnu o zabradli…to je taky napad, stavet mi kocar do roviny dopadu !!! No, ted uz jsme byly za vodou…tedy za zatarasy a mohly viecemene nerusene setupovat…vicemene! vsude nateseni fanousci a chodniky zuzene na minimum, aby zavodnici meli dostatek bezpecneho prostoru. Pomalu jsme se vzdalovalay od cile, kousek pod 800m byl relativne volny prostor a dal uz by se sestupovanim nemely byt problemy…pekne jsme se usidlily, vsude to vrelo…najednou se ze zatacky vynorila karavana…nejruztodivnejsi vozitka propagujici sve staje…a atmosfera oziva jeste vic ! az z toho beha mraz po zadech a cloveku se na tvari rozlije davovy vyraz nadsene radosti Nekde z vysilacky se ozvalo, ze uz cyklisti jsou dve minuty pod nami… zvedave krky se natahuji pres hrazeni, a jeste zvedavejsi zraky si hraji na bystrozrake, aby videy za zatacku…zatim marne…vynori se jen policejni doprovod…pak nejake papalas auta a pak zase policiste…ze zdola se ozyva stoupajici vlna povzbuzujiciho nadseneho pokriku ! a je to tady ! prijizdi prvni hrdina…aparaty blikaji, lide mavaji, krici, any tleska paci paci a hrozne se tomu smeje, beda vsak, kdyz nad hlavou proleti vrtulnik, pac ten ma v zebricku jejich zajmu prvni misto…chudak lance a spol…mama take nadsene foti, tleska a krici, i kdyz vubec netusi, koho vlastne povzbuzuje ! nenapadne jsem se po prujezdu vsech zeptala nejakeho opravdoveho zkuseneho nadsence, jestli v te rychlosti a v tom davovem silenstvi alespon nekoho rozeznal…no samozrejme ! tak zdeseny a zaroven prekvapene opovrzlivy vyraz bych vam prala videt ! doufam, ze priste uz to taky zmaknu, ale zatim jsem nemela na vic, nez rozpoznat barvy trikotu a staje, ktere jsou tak nejak nejznamejsi…jeste ze jsem se tak moc nesekla a opravdu tak diky tomu naprosto, ale absolutne nevedomky, zachytila ty opravdove a slavne hrdniny ! Byt jsem byla jako absolutni buran, byla to parada ! ta atmosfera je uzasna a vsichni jsou na sebe tak mili a spolecne se raduji, ze ten naramny vyslap je najednou pohlcen a zazracnym zpusobem se v cloveku vynori sily na cestu dolu…ta ovsem byva mnohem horsi no, jiny, sice mene ochotny, ale i tak napomocny straznik mi pomohl prenest kocar zpet na silnici a jala jsem se zaverecnou trasu teto etapy poklusem zdolavat…v lidech stale pulsuje euforie, takze jsou nadseni asi ze vseho, co vidi a tak povzbuzuji novy druh sportovniho vyziti…chudaci netusi, ze o sportu to neni, ale takovych hodin a my stale nahore a auto v nedohlednu dooole a pak jeste cela cesta dom a preci jen se nemuzeme vratit jen tak nekdy, jako nejake pocournice ! takze nutnost vybizi k sviznosti, ale kazde « hop ! hop ! hop ! » nadnasi a zmekcuje dopad na rozpaleny asfalt ! najednou jsme jeste mezi poslednimi cyklisty, takze se zpet promenujeme na chvili ve fanousky a pak uz zase stremhlav dolu... Kdyz jsem dobehla do zakladni vesnice, mela jsem pocit, ze mi odpadnout snad vsechny koncetiny…any si spokojene chrupala a ja se nakonec tak tak doplazila k autu…div, ze jsem ho vubec nasla ! naraziki jsme na jine ceske nadsence…ach, jaka uleva, kdyz jsem zjistila, ze take uplne nevi, kdo a jak dopadl…i kdyz u nich to asi bylo tim, ze byli mnohem dal od cile ! ale portvrdili mi, ze tady je to hlavne o paradni atmosfere a na vysledky se prci juknou doma hlavne ze kreuziger dojel ! jupi, to i vim, kdo je kdyz se me zeptaly, kolikaty byl kdyz jsem h videla ja, nastala trpna ticha pausa…a pak…to vubec nevim nu co, vsak se to dozvime doma Jo doma ! po veceri v trave jsme se nasoukaly do auta a ja pomalu ani neseslapla spojku, jak me bolely nohy ! jizda to byla opravdu zajimava ! navic vzhledem k hustote prvozu pomala a tak jsme si mohly vychutnavat vsechny ty krasne hory v zari zapadajiciho slunicka Doma jsme si poctive nasly vsechny informace a konecne je z nas docela profik, takze priste uz hezky rozponame skoro kohokoli ! vysledky paradni, myslim, ze cesi mohou byt na sveho cyklozastupce patricne hrdi, no a my ? cely nasledujici tyden jsme se valely na zahradce, vychutnavaly jeji hrejive i chladive naruce a doznivajicich zazitku, ktere ozivaly pri sebemensim pohybu, patricne procitenem k nejhlubsim svazkum svalove tkane :))
32(dodatek)-19 juillet 2009, 15e etape du Tour de France
Název
32(dodatek)-19 juillet 2009, 15e etape du Tour de France
Popis
Tour de France
No slavna tour de france, byla opravdu podarena akce! V planu bylo delat kazdy tyden alepson jednu vysokohorskou turu…to by docela slo, jenze kam a co kdyz od toho pokoutnici, kteri takove pikle(pykle ?ja mam furt za to, ze to s pykat nema nic spolecne a vzdycky kuju pikle :(()ukuli odstoupi ? pak je takova tura zcela a uplne na vas to od zacatku az do konce, tzn., ze se musi hlavne naplanovat…no planujte, kdyz nevite kam a chcete videt vsechno !
Takze kdyz jsme palnovali uplne a zcela jinou akci, uplne cirou nahodou jsme se dovedeli, ze se zrovna jede tour de France…no, to nejak v podvedomi bylo, ale hlavne ze se jede kousiciciiinek odtud…nastalo velike dilema…kdyz jsem tu funela po kopcich o tour jsem snila, kdyz tu po nich funim ted, tour je nenavratne vyparena i ze snu a tak co se alespon podivat, jak to vypada, kdyz uz to nikdy nepojedu ? nj, jenze tam bude million stopadesat tri tisic lidi a to by nebylo to pravy pro mami a mimi, tak radeji ne a nekde se projdem a na tour se pak kouknem…no ale cervicek stale hlodal, takze co takhle namirit alespon tim smerem a pekne se prijit po horach a pak treba nahodou pri ceste neco okouknout ?
Vzhledem k definitivni neodhodlanosti vsech podniknout jakekoli akcni horalovani, jsme se na posledni chvili sbalily a vyrazily do hor…trasa relativne naplanovana, i kdyz absolutne zadna predstava, jak se tam dostaneme, ale to nevadi, ono se to nejak podda rozjely jsme se smer martigny, pak direction grand saint bernard a…hihi, nejak na dalnici houstne provoz a vsichni odbocuji kam ja. Nu coz…za tunelem se ocitam na jiz docela zname silnici…jejda, az sem jsem kdysi dojela na kole a mela pred sebou cely tenhle veeeeelikansky kopec ? to snad ne !:) popojedem…nejak mi jeste uplne nedochazi, proc je tu tolik aut a hlavne neobvykle mnozstvi odhodlanych cyklistu…projizdim tunelem s obrovitanskym napisem « Martigny etape du TdF» …ze by ?:o
okolo se vypinaji zase ty krasne hory…nejdriv zalesnene kopce, nad nimi z vsech odstinu hnede, sedive a bezove skaliska a sem tam vakoukne z dali zasnezena spicka tech nejmohutnejsich a ja uz se nemuzu dockat, az je s any zacneme zdolavat…zelene lesy na nas dychaji vonavou svezest jehlici, slunicko tanci po ciste modrem nebi a hladi svymi rannimi prijemne hrejivymi paprsky…zaciname popojizdet, tak si to muzeme krasne vychutnat…snad podobne jako podel cesty jiz asi dlouhou dobu dopredu se pripravujici priznivci slavne tour.
Le Chable…louky, na nichz se obvykle pasou kravy, ovce a jina zvoncem na krku cinkajici zvirena jsou zaplnena tesnou patchworkovou skladankou automobilu…a dojely jsme…uplne jinam, nez co jsem mela naplanovano, ale coz, to se nejak provede a prochazek se tady da uskutecnit jiste nadmiru ! skrz kolonu aut probehla tlupa neopatrnych lidicek, vydrapaly se na stran a jeste nepozorneji se vrhaji do kolejiste…kdyz se opet vynori na kopci nad kolejemi, kde zrovna projel na cele udoli houkajici vlak, vsimnu si ceske vlajky na zadech jednoho z nich…no jistem, jak jinak, zase ten nas neukazneny narod ! ukaznene si najdu misto dle toho, kam je poradatele nasmeruji a uz se balime…je mi jasne, ze to bude na cely den, nebot po poledni se uzavre az do vecera cela silnice a do te doby se urcite vratit nestacime…pohlednu na levo k vrcholkum, ktere jsme mely v planu zdolat…vypada to, ze zdolavani se pocne jeste niz, nez v zakladnim tabore…inu, namazat, nasadit cepici, zabordelit nocnik a vyrazi se…
…pomerne sviznym tempem jsme se vydaly po jiz uzavrene asfaltce skrz roztomilou vesnicku…kostelni zvony zvou svym kolebavym zpevem k nedelnimu setkani nam dodavaji rytmu do kroku. Hooodne hooodne vysoko na kopci se schovava par drevenych domecku…ze by pro tento den snad nejdulezitejsi misto mezinarodniho sportovniho deni ? ano, verbier…jeden z panu usmernovacu mi ochotne vysvetluje, kudy vedou zkratky a kudy se vratit k lanovce…ani napad, vyfunela jsem do prvniho kopecku a za zatacku, tak to preci ted nepujdu cele dolu ! nejakych sto dve ste metru ! vsak je casu dost, nez se to tu vsechno sebehne a sjede, hezky to vyslapnem a najdem si nejake klidne mistecko !
Za dalsi zatackou mi malinko zatrnulo…sklon cesticky byl temer kolmy k rovine zemske a ja se pomalu plazila po brise, abych zaprela kocar, z ktereho na me vesele pohlizela any a mama funici housenka moc moc sranda ! uf ! z minicesticky na polni ceste, ta uz vypada schudneji…tak a ted se do toho opreme !
A taky jsme se oprely ! stoupaly jsme, a kdyz rikam stoupaly, myslim tim opravdove stoupani !!!, po kamenitycc prasnych cestickach tak nejak hodne hodne vysoko kamsi urcitym smerem…kdyz clovek nevi kudy kam jde, ma v sobe docela dost odhodlani…obcas…no vlastne temer neustale, nas nekdo udivene predbiha…nechapu ten udiv, jako s preplnenym terennim kocarem znacne hmotnosti opravdu vyklusavat nezvladam ! ale s diky odmitam pripadne nabidky pomoci fiere et tetue en meme temps…la pire combine et moi, je suis le cas :(( konecne se vynorime v dalsi vesnicce…privital nas zvonivy zpev zurcici kamenite studanky uprostred vesnicky plne starych drevenych domecku zdobenych nejbarevnejsimi kvetinami.
V podstate tady byl ten pravy zacatek, stale a stale jsme se drapaly vzhuru cestami necestami, obcas se vynorily na silnici a odpocinkove vystoupaly kousek po ni…kdyz vam plice nestaci a srdce busi na spancich do rytmu, slapete s mirne zastinenou vidinou cile, ktery se nejak ne a ne priblizit…alespon ze s kazdym ohlednutim zpet dolu do udoli je z auta mala tecka, pak tecicka a najednou mravenecek, ktery se nakonec ztrati uplne a cloveka to presvedci, ze uz preci jen pekny kousek usel!
Kdesi v loukach, asi kousek za polovinou jsme zastavily, nabastily se a pokracovaly dal…nakonec jsme se uchvacene horami a vsim, co k nim patri dodrapaly…a to doslova…az do Verbier…no, tady mela zacinat nase horska prochazka :)), ktery se nakonec stal vrcholovym cilem. Vzhledem k pokrocile odpoledni hodine jsem se rozhodla jen pro letmou prohlidku, avsak i ta byla spise prukopnickym cvicenim mezi tunami lidi vsech moznych narodnosti…najednou jsme se ocitly v cily 15-te etapy…po narocnem vyslapu to tu na me moc zilo, i kdyz any se vsechna ta barevna mavatka a tralaliii moc libila, a tak nastal pokus najit si nejake mistecko, kde to vse preckame…no, samozrejme i abychom neco videly !
Zacaly jsme sestupovat, ponevadz vsude pobliz k cilove pasce bylo opravdu az nestoudne preplneno. Kdyz jsme se pracne sedrapaly z sileneho kopecku u dojezdove rovinky, ocitly jsme se v pasti…niz uz to neslo a zpatky taky ne. Ne prilis ochotny organizator mi rekl, ze mam zkratka smulu…no, jeste ze tu byli pritomni panove policiste, jakozto vyssi sarze a tak jsme to zkusily na ne…vyraz zdesene matky, ktera se ocitla v zoufale prekvapive situaci zabral a tak se nas pan straznik jal prenaset pres bariery na silnici…prvni jsme zvladli…zoufalstvi v mych ocich se promenilo v sibalskou radost, zatimco straznik pod necekanym naporem vahy kocarku s tak roztomilym malym mimi mel co delat, aby na sebe neprozradil, ze na takovou zatez neni uplne vycvicen ! chvilku to vypadalo, ze nas necha sejit radeji po silnici, ale pak naverboval jeste nejake jine nicnetusici nadsence, kteri nejprv zaupeli pod bezelstne vypadajicim mimivozitkem a uz i nahlas vykrikli zdesenim, kdyz se na ne zacala valit obrovska uricena koule, v podobe me prisery, ktera si zahakla kaksnu o zabradli…to je taky napad, stavet mi kocar do roviny dopadu !!!
No, ted uz jsme byly za vodou…tedy za zatarasy a mohly viecemene nerusene setupovat…vicemene! vsude nateseni fanousci a chodniky zuzene na minimum, aby zavodnici meli dostatek bezpecneho prostoru. Pomalu jsme se vzdalovalay od cile, kousek pod 800m byl relativne volny prostor a dal uz by se sestupovanim nemely byt problemy…pekne jsme se usidlily, vsude to vrelo…najednou se ze zatacky vynorila karavana…nejruztodivnejsi vozitka propagujici sve staje…a atmosfera oziva jeste vic ! az z toho beha mraz po zadech a cloveku se na tvari rozlije davovy vyraz nadsene radosti
Nekde z vysilacky se ozvalo, ze uz cyklisti jsou dve minuty pod nami… zvedave krky se natahuji pres hrazeni, a jeste zvedavejsi zraky si hraji na bystrozrake, aby videy za zatacku…zatim marne…vynori se jen policejni doprovod…pak nejake papalas auta a pak zase policiste…ze zdola se ozyva stoupajici vlna povzbuzujiciho nadseneho pokriku ! a je to tady ! prijizdi prvni hrdina…aparaty blikaji, lide mavaji, krici, any tleska paci paci a hrozne se tomu smeje, beda vsak, kdyz nad hlavou proleti vrtulnik, pac ten ma v zebricku jejich zajmu prvni misto…chudak lance a spol…mama take nadsene foti, tleska a krici, i kdyz vubec netusi, koho vlastne povzbuzuje ! nenapadne jsem se po prujezdu vsech zeptala nejakeho opravdoveho zkuseneho nadsence, jestli v te rychlosti a v tom davovem silenstvi alespon nekoho rozeznal…no samozrejme ! tak zdeseny a zaroven prekvapene opovrzlivy vyraz bych vam prala videt ! doufam, ze priste uz to taky zmaknu, ale zatim jsem nemela na vic, nez rozpoznat barvy trikotu a staje, ktere jsou tak nejak nejznamejsi…jeste ze jsem se tak moc nesekla a opravdu tak diky tomu naprosto, ale absolutne nevedomky, zachytila ty opravdove a slavne hrdniny !
Byt jsem byla jako absolutni buran, byla to parada ! ta atmosfera je uzasna a vsichni jsou na sebe tak mili a spolecne se raduji, ze ten naramny vyslap je najednou pohlcen a zazracnym zpusobem se v cloveku vynori sily na cestu dolu…ta ovsem byva mnohem horsi no, jiny, sice mene ochotny, ale i tak napomocny straznik mi pomohl prenest kocar zpet na silnici a jala jsem se zaverecnou trasu teto etapy poklusem zdolavat…v lidech stale pulsuje euforie, takze jsou nadseni asi ze vseho, co vidi a tak povzbuzuji novy druh sportovniho vyziti…chudaci netusi, ze o sportu to neni, ale takovych hodin a my stale nahore a auto v nedohlednu dooole a pak jeste cela cesta dom a preci jen se nemuzeme vratit jen tak nekdy, jako nejake pocournice ! takze nutnost vybizi k sviznosti, ale kazde « hop ! hop ! hop ! » nadnasi a zmekcuje dopad na rozpaleny asfalt ! najednou jsme jeste mezi poslednimi cyklisty, takze se zpet promenujeme na chvili ve fanousky a pak uz zase stremhlav dolu...
Kdyz jsem dobehla do zakladni vesnice, mela jsem pocit, ze mi odpadnout snad vsechny koncetiny…any si spokojene chrupala a ja se nakonec tak tak doplazila k autu…div, ze jsem ho vubec nasla ! naraziki jsme na jine ceske nadsence…ach, jaka uleva, kdyz jsem zjistila, ze take uplne nevi, kdo a jak dopadl…i kdyz u nich to asi bylo tim, ze byli mnohem dal od cile ! ale portvrdili mi, ze tady je to hlavne o paradni atmosfere a na vysledky se prci juknou doma hlavne ze kreuziger dojel ! jupi, to i vim, kdo je kdyz se me zeptaly, kolikaty byl kdyz jsem h videla ja, nastala trpna ticha pausa…a pak…to vubec nevim nu co, vsak se to dozvime doma
Jo doma ! po veceri v trave jsme se nasoukaly do auta a ja pomalu ani neseslapla spojku, jak me bolely nohy ! jizda to byla opravdu zajimava ! navic vzhledem k hustote prvozu pomala a tak jsme si mohly vychutnavat vsechny ty krasne hory v zari zapadajiciho slunicka
Doma jsme si poctive nasly vsechny informace a konecne je z nas docela profik, takze priste uz hezky rozponame skoro kohokoli ! vysledky paradni, myslim, ze cesi mohou byt na sveho cyklozastupce patricne hrdi, no a my ? cely nasledujici tyden jsme se valely na zahradce, vychutnavaly jeji hrejive i chladive naruce a doznivajicich zazitku, ktere ozivaly pri sebemensim pohybu, patricne procitenem k nejhlubsim svazkum svalove tkane :))
Období
Statistiky
- 61 fotek
- 0 se líbí
Nastavení
Vytvořte si fotodárky
Z alb a fotek na Rajčeti nebo i z disku počítače si můžete snadno a rychle vytvořit různé fotodárky pro sebe nebo své přátele.
luciepf
