Název

107 - les reves continuent a se realiser...sierre-zinal, grand chavalard

Popis

Sierre - Zinal

Budicek 3:33, rychla sprcha, vydatna snidane, sbalit veci a ve ctyri uz cekam pred domkem. Sedy Golf projizdi bez pribrzdeni...asi nejsem uplne vzhuru a spletla jsem si auta. Behem chvile prijizdi z druhe strany...narozdil od ridice jsem probuzena dobre, je jeste noc, hvezdy sviti a my jedeme smer Sierre. Jeste se zastavujeme u tety, abychom ji nechali veci na prevleceni.
4:30, Sierre, Maurice zkousi, jestli se jde jeste prihlasit...jde o ctyricaty rocnik behu, rekordni mnozstvi ucastniku, volna mista beznadejne davno pryc...nevadi, pobezime oba bez. Prodirame se ke startu, do rytmu hraje jazzik, mam radost, ze tu nejsem sama, i kdyz je mi jasne, ze stezi udrzim tempo dal nez sedm set metru po startu. Prejeme si hezky beh, zacina odpocitavani a je odstartovano. Haha, sedm set metru, udrzim se v dohledu sotva pet set metru, nechce se mi se vysilovat klickovanim mezi tisici lidi, nasazuju sve vlastni tempo a vytycuju si svou vlastni stopu, coz jde, pokud jsme na silnici. Kdyz se cesta stoci do lesa, je treba zpomalit...vsichni se tam nevejdeme a postupne se tvori zacpy. Neda se nic delat, zacatek je stejne hodne do kopce, na prvnich deseti kilometrech je dva tisice metru prevyseni, tak to bude odpocinkove.
Jeste je noc, neni moc chladno, ale odvazlivci, kteri prisli v tuhle silenou hodinu bezce povzbudit, musi byt hodne otuzili! Po uzkych lesnich stezkach jdeme krokem. Bezet jsem tu ani nechtela, ale dalo by se jit svizneji. Beauregard, prvni obcerstvovacka, jeste je tma, sbihaji se tu dve cesty, vodu, rozinky a sup dal. Jsem tu o minutu dyl a ta prava stoupacka ma teprve prijit. Cim jdeme vys, tim vic je svah prikry a tim casteji se zastavujeme. Predbehnout neni kudy.
Zacina se rozednivat. V lese na konci udoli za skalami vykoukne spicka zasnezeneho Matterhornu osvetlena prvnimi slunecnimi paprsky. Vsichni poradatele rikaji o svem zavodu, ze ten jejich je ten nejkrasnejsi, ale tady prvni vyhled slibuje, ze to nebude daleko od pravdy. Stoupame dal, slysim zvonce krav. Je to divne, druha obcerstvovacka je urcite jeste daleko a nechat bezet tisice silencu skrz stado krav, to by si svycarsti poradatele urcite netroufli...na to maji sebe a hlavne kravy prilis radi! Vynorujeme se z lesa na malou mytinku...jeden deda hraje na tahaci harmoniku, druhy taha za provaz, na kterem ma mezi dvema stromy rozvesene zvonce ruznych velikosti! Je to uzasne, tleskame jim, i kdyz mame za sebou poradny vyslap, ale nezastavujeme se a naladeni notnou davkou dalsi positivni energie vbihame do dalsiho kopce.
Na navrsi se otvira uchvatny vyhled. Vsech pet ctyrtisicovek, podle kterych je tento zavod take nazyvan, se vyloupne v probouzejicim se dni, zasnezene vrcholky jsou osvetleny zlatavymi paprsky jeste nesmeleho slunka a nad nimi se vznasi cervankove perinky, z kterych se slunicko pomaloucku odkopava. O par metru vyse uz jsme na pastvine u Ponchette a v chladnem ranu se hali do mlhaveho zavoje protejsi hora...okolni krasa bere dech vice, nez beh samotny. Prodlevami pri stoupani jsem ztratila prilis casu, ted uz to pujde tezko dohnat, konecne se rozbiham svym tempem, neohlizim se na cas, ale jen na okolni krasu a radost z behu...
Nejvetsi stoupani je za nami, ted uz jsou pred nami jen mirne kopecky a vesmes rovinky, otevira se vyhled do udoli smerem k Sierre. Za chvili sbihame do Chandolin, obecentsvo se rozhojnuje. Odtud uz to pro me neni nezname, ale i tak vzdy krasne a uchvatne. Mame za sebou pekny kus cesty, na kilometry je to sice zhruba tretina, co do vydeje sil mame za sebou skoro polovinu vynalozeneho usili. Nez se nadejeme je tady Tignousa a v dalce na vrsku je videt hotel Weisshorn.
Ted uz se da krasne bezet, ale citim jak na mne stale lezi chlad z prvni casti, vychutnavam slunecni paprsky a zacinam predbihat bezce, kterym dochazi sily. Bezime vesmirem, cestou planet, na upati kopce pod hotelem se cesta opet zuzuje a je treba trochu zpomalit, ale neni tu uz tolik lidi najednou a tak se da lepe predbihat. Kousek od Neptunu je Augustin, povzbuzuje bezce, zdravime se, i kdyz ja na vrsku musim popadat dech, trochu se zalykam, ale i tak jeste potvrzuju, ze se tesim na spolecny obed...potvrzeni prijeti pozvani mi dava novych sil, kolem obcerstvovacky u hotelu probiham a mirim si to k Halleyove komete. Kdepak! Neuhnala jsem si zadne halucinace! Stale jsme na "Sentier planetaire", loni jsme si to tu vykracovali s An.
Od Pluta dal uz to opet neznam, ale krasny vyhled na konec val d´Anniviers je mi dobre znamy. Bezim klidne a s radosti, potkavam dalsi pratele, na konci udoli je videt Zinal, ale neda se rici, ze by to bylo, co by kamenem dohonil, netreba se unahlovat, je treba vychutnavat krasne blankytne nebe, zlatave slunko, sveze zelene louky, sumici lesy a skalnate i zasnezene vrcholky hor.
Nez sebehneme z kamenite strane ozyva se z dali hudba. Na mytince, v pozadi s horskymi panoramaty si to vyhravaji dudaci a bubenice v kiltech...Opet dech berouci povzbuzeni! Ted uz bezime po mekke udusane hlinene cesticce ci po trave, je to prijemne odpocinkove, i kdyz tesne pred posledni obcerstvovackou na Berneusa je jeste poradne kamenity teren. Pripadam si jako tezkopadny kamzik, resp. kamzik slonich rozmeru(predevsim vahovych), ale bez ohledu na ladnost si to hopkam dale. Vypada to, ze to do cile stihnu za mene nez sest hodin, v coz uz jsem ani nedoufala. Ochladim se a trada do finise!
Dari se mi drzet tempo, kupodivu uz me nikdo nepredbiha, ale to netusim, ze nejhorsi usek je teprve prede mnou! Vbihame do lesa, zbyva asi poslednich sest kilometru a hlavne sestup dolu. Zpocatku to jde, ale pak zacina poradny sesup. Posledni tri kilometry je krpal dolu. Bezet tu nezvladam...bud by mi to podklouzlo nebo by vypovedelo sluzby koleno, coz se mi takovy kousicek pred cilem nechce riskovat. Tady uz cas stejne nenazenu. Po krkolomne louce vbihame opet do lesa, tam se cesta klikati, takze je podstatne mene prikra a za chvili uz vbiham na okraj vesnicky Zinal. Mam velikou radost, zvladla jsem to, uzila jsem si to, zbyva poslednich pet set metru, bezim koridorem lemovanym stovkami divaku, vsichni nadsene fandi, sil mam dost, tak muzu zrychlit, i kdyz je to tu z kopce po asfaltu. Jupiiii! Protinam cilovou pasku, 5:36:20, cas des a hruza, ale beh nadhera, dostavam medaily, i kdyz se ji branim.
Prvni a jubilejni ctyricaty Sierre Zinal je za mnou! Potkavam Maurice, ten tu ceka jiz pres hodinu a pul, coz me trochu uklidnuje, dle mych propoctu na me mel cekat nejmin dve hodiny;) Prebiram sve veci, jdu se umyt a prevlect, abych uz ve vsi svezesti mohla vyckat dobehu elit. Krasna nedele, 11. srpna uzavira tyden naplnenych snu...nadhera!

...novy tyden a nova dobrodruzstvi na sebe nenechala dlouho cekat, ale bez obav, to uz jen v obrazcich;)

Nastavení