Název

106 - trois jours de reves et mes premiers 4000 ;)

Popis

Jegihorn - via ferrata, Lagginhorn, Weissmies
Splněný sen ...jaky a jak to vsechno bylo?
Uvod cili pripravy
Blizi se den D, tesim se na nej uz cele mesice a stale si rikam, ze moznost vyplnit si svuj sen mi spadla do klina nejak rychle a bez jakychkoli prekazek. Je nedele podvecer, po krasnem dni stravenem na Sanetch, kde jsem si dopoledne cvicne s Matou vybehla (no, vybehla, vyplazila se) na Arpelistock (3036m), se schazime u Maurice, abychom naplanovali postup a vybavili se veskerym potrebnym vybavenim.
Mame vyrazit na tri dny, v pondeli se priblizit s kamaradkou Nadine k Lagginhornu a prespat pod stanem, v utery vystup a prenocovani v Hohsaashutte, ve stredu vystup s Mauricovou maminkou na Weissmies. Zatim diskutujeme varianty vystupu na Lagginhorn. Matna vize je vystoupat nejprve na Fletschhorn a pak pres sedlo a po hrebeni na Lagginhorn. Odhadem by to bylo asi na deset hodin...jsem natesena, takze souhlasim s jakkoli dlouhou a narocnou trasou, vubec nepochybuji, ze bychom to nezvladli, i kdyz nepujde o zadnou prochazku ve vysokych horach, ale poradny zaprah. Mame byt tri, ja uplny novacek na ctyrtisicovce, tak se radeji obracime na horskeho pruvodce, ktery danou oblast dobre zna...ve trech nam danou trasu nedoporucuje, i ve dvou ma byt nejen casove narocna, takze z mnou dychtive odsouhlaseneho itinerare odstupujeme. Je mi to trosku lito, ale hned vyvstava nahradni varianta...v pondeli jet trochu drive a dat si via ferratu, v utery pak klasicky vystup na Lagginhorn. Lacne kyvam na nabizenou via ferratu, Nadine take souhlasi a ja se muzu utesit! Pondelni a uterni plan je tak dany, jeste se domlouvame s Ginette, kdy, kde a jak se sejdeme. Zatimco Nadine se po sestupu s Laggihornu bude muset vratit domu, prijede Ginette za nami, abychom pak spolecne ve stredu podnikli vystup na Weissmies...take to bude jeji prvni ctyrtisicovka...no take, vlastne puvodne jsme meli jit jen Weissmies, Lagginhorn je pro me bonus navic a budu tak mit za sebou rovnou dve najednou! Vubec nepochybuji, ze by neco mohlo byt jinak, i kdyz si pripominam, ze nekdy je nutne se otocit treba tesne pod vrcholem a take to neni zadna prohra. Mam strasnou radost, ze tu moznost mam a verim, ze vse dobre vyjde.
Pujcuju si batoh, macky, cepin, sedak, odsedku, nejaky karabiny, sroub do ledovce - zkratka klasickou vybavu, kterou jsem vsak doposavad videla z vetsi miry hlavne na obrazcich a se zatajenym dechem pozorovala horolezce, kteri si diky ni zajistovali bezpecnejsi vystup na vrcholky hor... (no dobre, tak zle to zase se mnou neni, ale to jen aby to bylo napinavejsi... batoh samozrejme pouzivam bezne, sedak, karabiny ani odsedka mi cizi nejsou, a macky uz jsem na nohach taky kdysi davno mela. zbyva tak jen cepin, ktery jsem uz i v ruce drzela, jenze nikdy ne v horach, abych ho pouzila, no a sroub do ledovce...po zevrubnem pozorovani tohoto nastroje jsem konstatovala, ze ho stejne neumim pouzit a kdo vi, jestli bych si jeste vzpomnela, jak se dela paka, aby se usnadnilo vytazeni spolulezce propadnuvsiho se do trhliny, procez jsem konstatovala, ze jej stejne zapotrebi nebude;) ) Krom toho si pisu seznam nezbytneho vybaveni, ktere musim nabalit doma...predevsim pak vse na jidlo! V pondeli vecer si udelame v horach poradnou hostinu, abychom meli na utery dostatek sil. Nu, tolik plany, v10:15 sraz s Mauricem, nakoupit a v11:00 v Sionu sraz s Nadine. Nasedam na kolo s batohem s mackami a cepinem a ostatnim technickym vybavenim a jedu rychle balit dom. Cyklisticka prilba bude take soucasti vybavy do hor.
Doma peclive zvazuji, co zabalit, klasicky mi pod ruku prichazi spousta veci "au cas ou", nakonec snad ale zvladam vetsinu z nich zase odlozit...k tomu, co uz v batohu je, pridat spacak a karimatku je zaklad, ostatni uz neni tolik nezbytne...tedy krom pochutin, ktere mam obstarat...krabicka se soli, cukrem a sklenicka tresnove marmelady na uterni snidanku a zapalky...na nic jsem nezapomnela, prihazuji jeste lekarnicku, pribor a par svrsku...no, par! Beru si i pyyyzo, at mi neni rano zima, ale predem se musim pochlubit, ze vsechno nakonec bylo vyuzito! No dobra tedy, priznavam, vsechno uplne ne, ale nastesti! Jedine, co zustalo nedotceno, byla lekarnicka;) Tak a honem spat, pada na me nervozita, rano musim jeste pripravit vse pro deti, zadat instrukce a nacas (na cas) zmizet. Nabit telefon a fotak a dobrou...
Den prvni, pondeli, 5.8.2013
Rano nemuzu dospat, asi prvne v zivote na me padla cestovni horecka...no, horecka...expresivne vyjadreny pravy stav veci (me) se s tim rymuje. Jsem si jista, ze jsem nic nezapomnela a ze Pierre i Anna si s detmi poradi i bez mych instrukci. Ostatne i An vi, co a jak si pocinat a Mata bude bez me pritomnosti mnohem mensi zlobidlo, ale i tak jsem nervozni. Nakojit Matu, dat ho vychrupkat, pak obejmout An, dat ji velikou pusu a jedeme! Zbesile si mavame dokud si nezmizime z dohledu, zhluboka si vydechnu, posavadni stres ze me opada a ja se zacinam nadnaset jako ve snu. Nakupujem dobroty na vecer, uvedomuji si, ze jsem si nechala v lednicce svacu, to jsem cela ja, ale musime pospichat do Sionu, jeste je treba koupit pohonnou hmotu do horaku, abychom mohli varit. Objizdime drogerie, do tretice narazime na to, co potrebujeme, a trada za Nadine. Ta uz nas ceka na okraji Sionu u sklepu Giroud. Stehujeme veci k ni do auta a vyrazime smer Saas-Grund!
Kratce po poledni prijizdime na parkoviste u lanovky v Saas-Grund. Je to malinkate mestecko polozene v udoli Saas-Fee, coz je kouzelne udolicko lezici v prohlubni mezi mnoha ze svycarskych ctyrtisicovek. Nakladame si na zada veskerou vybavu, trochu se kolena podlamuji, ale s plnou vybavou daleko nepujdeme...tedy snad! Na parkovisti indikuje ukazatel 4h10 k Weissmieshutte (tam nekde mame taborit) a 5h20 k Hohsaashutte (tam mame nasledujici den spat). Mirime ke kase a porizujeme zpatecni jizdenku na Kreuzboden Station, tam to pak ve stredu sebehneme s Hohsaas pesky. Vyprava zacina opravdu dobre: Maurice na nas ceka pred odjizdejicimi kabinkami lanovky, pote co jsme vylovily peclive uschovane listky, se Nadine nedari projit pres turniket. Zrizenec, typicky "suisse allemand", mrzute gestikuluje, ze listek je treba vlozit do funkcniho nacitace listku, ne toho nazorne preskrtnuteho, ktery je mimo provoz. Jeste ze jdu za ni! I pres zatez na zadech nadskakuji smichy a hrdinsky se na prvni pokus prodiram turniketem. Faze cislo dva, naskladat se do kabinky...s nakladem se tak tak prodiram uzoulinkymi dvirky...lup! Co tesne proslo na sirku, nevychazi na vysku. Karimatka na vrchu batohu se pokusila odmrstit me ven, nejakym nedopatrenim se zachytavam po obou stranach dvirek, procez se v nich kynklam jako jo-jo a rozhoupavam tak lanovku jeste v pocatecni stanici. Uf! Jsme uvnitr...vsichni tri i vsechny tri batohy. V klidu usedame, stoupame vzhuru a stejne jako nam vyvstava na licich usmev se pred nami i za nami vynoruji nadherna horska panoramata.
Cesta lanovkou trva pomerne dlouho, preci jen za nas zvlada docela velke prevyseni. V Saas-Grund vyjizdi asi z 1559m.n.m.. Na Kreuzboden, kde vysedame, jsme uz ve vysce 2397m.n.m.. Ven z kabinky to jde trochu snaze, batohy za sebou vleceme...pak sup s nimi na zada a vystoupat jeste priblizne 400vyskovych metru, abychom se tam nekde utaborili. Kracime vzhuru, po leve strane se tyci Jegihorn, na ktery se za nekolik okamziku vydame. Primo pred nami na nas ceka Lagginhorn a nahore po prave strane se skvi Weissmies. Prochazime kamenitou horskou krajinou, ale zde je mezi rysavymi kamennymi sutemi a sedivymi balvany jeste mnoho sveze zelene travy a pestrych kvetin. Brodime se pres horskou bystrinu a smerujeme k upati hory Jegihorn. Po prave strane vycuhuje kamenna Weissmieshutte a my se podel v mechu tichounce bublajiciho potucku priblizujeme k nadhernemu mistecku pro utaboreni se. Odkladame batohy, lezeme do sedaku a vyrazime na via ferratu na Jegihornu.
Postupujeme vyse k upati hory, po chvili narazime na pesinku i znaceni vedouci na zacatek via ferraty. Zacatek vypada snadne, na lano se nenavazujeme a jdeme prochazkou podel skaly, obcas splhame, ale vzdy je kam stoupnout, ceho se chytit. Pak se zacnou objevovat i kovove chyty a stupinky, k prvnimu vrcholku se stoupa i po par zebricich... Moje prvni via ferrata...a bez jisteni! To je teda moralka...v sedylku pod hlavnim vrcholkem se prechazi po strmem, pyramidove hladkem kameni...v pulce nemam kam polozit nohu, abych si byla stoprocentne jista...Maurice me chce jistit, ale to moc problem nevyresi, takze volim vlastni taktiku prechodu...nemusi se prece vyuzivat jen ruce a nohy, ale po pozadi to jde obcas taky;) Pak uz je vystup snadny a za chvilicku jsme u vrholoveho krize. Jupiii! Vrchol Jegihornu, 3206m.n.m., moje prvni ferrata, krasny vyhled, nadherna panoramata...Chvilku se pokochame pohledem na vsechny okolni hrebeny a vrcholky hor, prehradu Mattmark, udoli Saas-Fee, posilnime se a pak kamenitou pesinkou zase dolu, pripravit za sucha nocleh, kdyby se nahodou rozprselo (slunce sice jasne ozaruje modrou oblohu, ale bile mraky kouzelnou krajinu dokresluji a snadno se z nich muze vyklubat bourka).
Za chvilku jsme dole, vybalujeme stan, varime vodu z potucku na caj a Nadine se sbihaji sliny na vinecko. Horska chata Weissmieshutte je kousicek, pred veceri mala prochazka neuskodi. Stan je postaven, takze klidne muze zacit prset, caj uvaren, veceri po dalsim pruzkumu okoli. Vydavame se kamenitou strani vzhuru k chate. Po ceste potkavame u horske bystriny kamzici rodinku. S lehkosti si to cupitaji a hopkaji nerovnym terenem...ja k ni mam daleko, ale bez obtizi se preci jen k chate dostavame. Zvenci pripomina starou kamennou horskou chalupu, uvnitr je vsak primo luxusne vybavena. Maurice s Nadine objednavaji vina, ja si nechavam dat razitko na pamatku a docerpavam vodu na zitrek. Jeste prohlizime reliefni mapu okolnich pohori a pak jupi k nasemu taboristi varit veceri. Menu o trech chodech nema chybu...
...pokracovani po dalsi detske sieste;)
...tak jinak, pokracovani na vyzadani, odvazlivci, hlaste se!;)

Nastavení