Letni cestovani aneb abychom to vsechno nezapomenuly:) konecne tedy alepon par radku po vzoru zkusenych jedincu a jedinkyn, nez to vsechno zapomeneme, ze ano? a se zapominanim rozhodne trable nemame, takze uz zadne dalsi ostudne odkladani a vydejme se na cestu...hi hi, po trech ci vice tydnech co jsme tu?:)) Tedy cesta neboli kapitola prvni ...no, vlastne nic moc zvlastniho, vsechno v pohode, tentokrate trosicku jina trasicka, nez obvykle, ale rozhodne stala za to...i kdyz jsem si ji musela trosicku uminene vydupat, ale kdyz jsem se na to tak tesila, tak jsem si to zkratka nenechala vzit...njn, mami promin:) ano, ano, jak uz napovidam, tentokrat jsem vyuzila toho, ze se sem mamina chystala taky a do radne preplneneho auta...to vite, ja kdyz balim, tak vzdycky pro vsechny pripady a co kdyby nahodou, takze jedna taska, neni nikdy jedna taska, ale mega tastice a jeste milion sto padesat tri tisic tasek k tomu, navic jsem jeste vezla na vraceni prepravni box od bernardyna, radne vydesinfikovany a vysaveny u dasi a esiii na zahradce…dekujeme;), dale sedacku na kolo, jidelni zasoby na tri stoleti, houpacku pour emile, million bot, odpadku, piti, plenky, dalsi plenky, cyklosedacku, ale to je asi ta stejna, jako sedacka na kolo, jestli uz jsem to psala, deky a ja nevim co jeste…no vlastne navrh jeste tedy mamincin kufeeerek a mamka samotna…ale klido by se tam jeste neco veslo;) no, pote co se za nami mamina dobrodruzne dokodrcala a mi si s dasou jeste na osvezeni zadovadely u nich v bazenku, dorovnaly jsme auto az po strechu a vydaly se na nocni babskou jizdu:) trasa tedy byla vicemene jasna, trada na strazny, hned za hranicemi objizdka, takze cesta zacala slibne, nicmene aspon jsme se podivaly na sumavske vrcholky z nemecke strany a pak prijely do osvetleneho Passau asi s hodinkovym zpozdenim, nicmene o to byl rozzarenejsi a pak uz jen noc a pohodova dalnice( A3/E56 na Deggendorf a pak A92/E53 na Mnichov a dal). Jeste jsem si objela Mnichov…mmch, drncajici panelova dalnice a ukazatele na Dachau rozhodne moc na ceste nepovzbuzuji a obcas mi presel neprijemny mraz po zadech…a pak hezky sjet na A96/E54 smer Memmingen, Bregenz a predala jsem volant mamine;) no, rozjezd byl trochu hrbolaty, ale ona si s tim poradi a tak vesele chrupat, at si pak muzu ve Suisse uzit vysokohorske zatacky:) vzbudila jsem se kousek pred rakouskem, mamina to bravurne odjela a pak jsem ji hezky nanavigovala do svycar smer na chur, pred nimz jsme se opet, po jeste chvili chrap, v rizeni vystridaly...mmch, v mistech kde uz zacinaji hory a neb jsem byla jeste chvili rozespala a vsude cernocerna noc, najednou naproti nam na nebi svetylka…takovy barevny oranzovy, zluty, modry, cerveny, vselijaky hrozne moc a ja jen…to je dobry:) nejdriv jsem si myslela, ze to jsou nejaky mimozemstansky obrazce, pak jsem si rikala, ze to asi bude nejaka megasportovni osvetlena hala sjezdovka, jako jsem videla jednou kdysi kdesi v nemecku, no a pak me mamina docela uzemnila, kdyz ledove bez jakehokoli nadseni pronesla jen…no dyt jsme v horach, ne? takze uz jsme byly v horach, jupi, jupi…to mi nejak nedoslo! Tak jsem se plaaacla do cela, rekla no jooo!, zasmala se potutelne pod vousy a k no jooo dodala….jeee, vzdyt to jsou vesnicky pak jsme se hezky protahly, nadychaly cerstveho a sveziho horskeho dalnicniho vzduchu a ja se opet trosicku napjate chopila volantu, pac nas cekala paradni cesticka:) no, jen jsem sjela z dalnice a zacala stoupat do prvniho kopce, tak jsem si trochu nadala, neb pri poslednim stridani strazi jsem mela na pumpe natankovat a nejak jsem tomu neucinila, tak jsem si jen rikala, ze jsem zvedava, jak to vyjde, ale ono by to jiste nejak vyslo;) nejak tesne pote, co jsme odbocily na Flims jsme narazily jeste na jednu cerpaci stanici, doplnily provizorni zasoby paliva a vydaly se dale, vyse do hor. Stale byla tma tmouci, takze videt nebylo nic, ale na te uzke klikate silnici byly srazy nahoru i dolu vice nez tusitelne a vysokohorske masivy budily tajuplny respekt i bez toho, aniz by se odhalily z nocniho zavoje. A stale to bylo nahoru dolu, doleva doprava, dva, tri, dva, tri, nekdy i jedna a ctyri, ale to jen zridka…myslim, ze autiko si to taky uzivalo. No, pak mam malinkato zmatek v itinerari, neb mam takovy pocit, ze do Musteru jsme prijely jeste zasera, tzn. tesne nez se zacalo rozednivat a ze prvni pass, Oberalppass, jsme prekonavaly jen s rozednivajici se oblouhou…coz byla tedy parada, ponevadz hory uz vlastne byly videt a ten nejkrasnejsi usek cesty pred nami, se nam mel vyjevit v paprscich rozespale vychazejiciho slunicka…jenomze, jeste pred Disentis Musterem je vesnicka Sumvitg, kterazto mam pocit, ze jsem si rikala, ze zni norsky a ze si ji musim zapamatovat, pac jsme se tam zastavovaly a any tam vyrobila opravdu velmi kvalitni vyrobek, ale nejak se mi tato idée propleta jeste s dalsi zastavkou, ktera byla jiz za svetla, po prekonani vsech passu a nekdy okolo hodne pred sedmou, kdy jsme zastavily pred vonavou pekarnickou…aha, bychom se vystridaly za volantem, takze zmatek pryc… …any se v podstate probudila po celonocni jizde az v tom vikingskem Sumvitgu, coz bylo jeste za relativni tmy tmouci a docela i ziminy…vyrobila krasnyho bobka, vysala ze me miii a vesele chrupala dal. Noc byla stale nocovata, i kdyz ne uplne tak cerna. pak nasledoval jiz zmineny Disentis Muster, Tavetsch, Oberalppass, ten jeste tedy vicemene nocni, pak sjezd do Andermatt…moc pekna vesnicko mestecka s drevenymi zdobenymi domecky, cela rozkvetla a barevne vyvlajeckovana a tise spici, no a pote tradaaa na Realp a vzhuru na Furkapass… …rozvinula se diskuse na tema zvolene trasy, ze ktere jiz nebylo moc cesty zpet, natoz uniku, nez vzhuru nahoru dolu kupredu, tvrdosijne jsem si stala za tim, ze je to v podstate stejne, jako po dalnici, jen pomalejsi , ale mnohonasobne kratsi, na rizeni sice mene pohodlne, ale spotreba byla nizsi, nez kdyz to ficim po dalnici, a jak moc je co zatizene jinaaac, to posoudit nedovedu, takze proto poznamenavam, bych se mohla zeptati osoby prislusne odbornosti a pro priste byt o neco moudrejsi a pripadne mene tvrdosijnejsi;) Tedy jak uz jsem zminila, Andermatt byl uz v takovem nocnim seru a cim vice jsme stoupaly, tim vice paprsku simralo nocni oblohu na upatich hor, by se probudila do noveho dne…obcas na nas ze zatacky vykoukla rohata krava, zacinkala zvoncem, my na ni zabucely a na jednicku stoupaly dal:)) jupi, jupi, byl videt snih a me se v hrudi rozleval hrejivy pocit, ze jsem se o ten krasny zazitek nenechala pripravit, protoze tohle je opravdu jedna z nejkrasnejsich cesticek! Furkapass je nekde v 2431 m.n.m., tedy docela vysoko a okolo vas vsechny ty vysoke a silne hory jako na dlani… pak uz pekne a v pohodicce cik cak (nebo zik tzak?) doluuu, do udoli, do Valais…musim rict, ze kdyz jsme sjizdely do Gletsch a naproti mely obdobne sestupujici cestu z Grimselpass, tak jsem si vzpomnela na Troli cestu v Norsku, velikou a uchvacujici atrakci teto severske zeme…v podstate to vypadalo uplne stejne, akorat to tu bylo nejmene jednou tak dlouhe a desetkrat tak klikatejsi a nebylo to tu vubec zadnou vyjimecnou raritou. Co ale podobne zaujima, je zeleznicni trat, prekonavajici tyto horske masivy a naprosto neuveritelnym zpusobem se klikatici temer stejne, jako silnice…uprimne nevim, co pak budi vetsi respekt, jestli stoupani nahoru, ci spaaad dolu, rozhodne ale chapeau!, pac to se take jen tak nekde nevidi. Z Gletsch se uz pak jede v podstate po rovince napric Haut Valais, kde se rozpinaji zelene pastviny a nad nimi nejdriv krasny smrkovy les v kopci a pak uz zase jen skalnaty horsky masiv hrajici vsemi odstiny sedi a pocukrovany snehovou spickou…okolo pred sednou jsme se s maminou vystridaly v rizeni, ja si jeste na chvi li zdrimla a mam dojela jeste pred dalnici…tam jsme se opet prohodily a prijezd k dominante Valais byl na mne…zase na nas vykoukly ty dva vele velbloudi hrby s Tourbillon a Valere a uz jsme to sjizdely do ulic Sionu, kde jsem mamku vysadila a padila rychle na snidani do St Germain…samozrejme ze jsme jeste s any daly protahujici se prochazecku, nez si mamka vyneslea kufr a prisla nas mlasknout, nocnik no a ted se podrzte, pac kdyz jsme davaly plinu, tak co oci nevidi, normalne se nam za cestu vyklubaly dva uplne novy zuby takze uz mame i obe jednicky nahooore…a ja co to porad vrze a to any zkousela prorezat rezaky:) Nu, takze jsme v poradku dojely, cesta nam trvala rekneme standartnich deset hodin a jsem moc rada, ze jsme to zvladly tudy tudyma:) dekujeme spolucestujicim a spoluridicim, vita nas slunecne tropicke pocasi a prejeme krasny a nicim neruseny pobyt;) Kapitola druha Inu a jak to bylo po prijezdu? No to vite, nejdrive takovata aklimatizace po cestovani, takze pohodicka na zahradce, opalovani a nicnedelani, ktere zahrnuje spani a jedeni se vsemi viditelnymi nasledky (stav po dvou tydnech je asi +5kg a rudy rak v porovnani bledule). Nastesti upllne necinne nicnedelani moc dlouho nevydrzelo, takze po prijemne prochazce, kdy jsme se opet ocitly v privetive naruci saviese-skych hladive zelenych vinic, mezi vrcholky milovanych hor a nasledne v ulickach malebne malovanych drevenych domecku, rozzarenych nejruznejsimi barvami kvetouciho kviti, jsme zacaly planovat, co vse mame stihnout omrknout;) Mrk prvni…Val d’Anniviers Byt je sezona sklizne a zavarovani v plnem proudu, diky neunave hrejicimu slunicku se toho pres den na zahradce ni nad kastroooly v kuchyni mnoho vydrzet neda, tudiz veskere zahrivaci prace jako sber nejruznejsich mnam plodu od rybizu, pres maliny po vsechny ostatni bobule, a jejich nasledne zpracovavani, jsou odsunuty spise do podvecernich svezich hodin, tudiz huraaa vyse do hor, kde je o par stupinku chladneji. A tak jsme se vydaly do stareho, dobreho Val d’Anni…no nejak cim dal tim vic neverim tomu, ze jsem tohle vse kdysi jezdivala na kole:)) V Missionu to nevypadalo o mnoho svezeji a tak pote, co jsme se rozrochnily v klasicke drevene grange, prebudovanou na ututlny horsky chalet, vydaly jsme se o par metro nadmorske vysky vyse:) proklickovaly jsme podel jedne steny horskeho udoli az k Zinalu a ousek za nim zastavily na nenarocnou prochazecku podel potucku v pastvinach smerujicich ke konci udoli. Bublajici potucek, vysoko k nebi se tycici horske vrcholky, sem tam schovane pod snehovou cepici, kvetouci vonave louky, hrajici zvony slavnych cernych, rohatych kraloven, obcas fssst svist-martmotte a hladive paprsky rozzareneho slunicka, ohromovali vsechny nase smysly. Any sice bimbajici kravske zvonce ukolebavaly, lec kdyz jsme presly pres potucek, usoudila, ze si je uzije i za stavu bdeleho a tak to bylo same buuu a hu a sranda nejvetsi, i kdyz kravy na kocar koukaly mozna jeste o neco vyvoraneji, nez rozespala anulka na ne:) any kravickam a pipi pekne zamavala a pospichaly jsme zpet k Tzoucdana, na kaficko-kakaicko, na svacinku a bobek. Jenomze… …posledni jmenovana zalezitost se povedla opravdu na jednicku, s tim uz anezka opravdu problemy nema, a kdyz se kolem nas sebehly kuzlata a slepice, malem jsem any ani nenandala ksandy a uz bezela I za ostatni po restauraci pobihajici haveti…ovecce udelala nyny a berany duc, kacenam papa, konickum a osliku ha no a kdyz to vsechno obesla a ja peclive nakrajela mnaminu, bych ji nakrmila, v nestrezenem okamziku mi jednou sousto z ruky vyzobla slepice, misto any…no ja jsem se teda lekla, pac se priplizila tise a nenapadne jak vinettou ze zapadu, ale any z toho mela dalsi priiima zazitek. Nad udolim se zacla stahovat mracna a vitr se jal pofukovat mene prijemne a tak jsme se pomalu vydaly zpet do missionu, radne se tam dosvacit, pac jedna broskvicka je svacinou vice nez nedostatecnou;) po dosyceni se jala any objevovat vsechny patra a zakouti chaticky, az se priblizila hodina vecere a aspon jednu raclette jsme si nemohly nechat ujit;) any dostala obligatni vecerni kasi, po chvilce zapaseni jsme vycouvaly(no vlastne -i:()na hlavni a pak uz si to klikatily hezky dolu z kopce a domuuu. Inu, tolik ve strucnosti nektere zazitky z protejsiho udoli a zase priste dalsii odjinud;) Mrk dalsi a dalsi A odkud bychom na vas mohly mrknout ted? No tak predevsim v ramci rekreace ze zahradky, kde se valime, honime, oskubavame rybiz, maliny a jine dobrotky, ze kterych se pak vyrabi moc mnam marmeladky;) zkratka pohodicka:) Ale to by zase uplne jen takhle neslo, tudiz jsem si tfuj do dlani a jdu si hrat na montera mechanika;) hezky jsem vystrachala zpod ruzneho haraburdi stare dobre kolo, z kufru konecne vyprostila sedacku a imbusak a slo se na to. Na druhy pokus se podarilo sedacku bezpecne ukotvit. Lec stav pneumatic byl vice nez zalostny, tudiz zase supky dupky do garaze, vystrachat pumpicku a pak druhou, pac kazdy kolo ma jiny dofukovaci system, no byl to zazitek, any si to taky uzila, cerne od mazu jsme byly snad od hlavy az k pate, ale nakonec se to vse podarilo… …byla jsem na sebe opravdu pysna, tadyty technicky rukodelne prace, to mi vzdycky vstava hrebinek na hlave, kdyz uspesne dojdu ke kyzenemu cili;) no a pak hezky trada na prvni zkusebni cyklo okruh…no tradaaa! Na kole jsem nejela ani nepamatuju, s any v zavesu nikda, takze rozjezd byl velmi velmi opatrny a malinko vravoravy, nicmene jak jsme se rozjely, uz to jelo jako po masle a byla to parada. Zvyknout si musela i any, to totiz neni jako v kocarku, ze by si mohla vykukovat, poskakovat a vyklanet jak chce. Ale je to holka sikovna, takze za chvili uz umela klopit zatacky lip, jak motorkari na markete;) Vyfunela jsem montee de zambotte, nevim, jestli jsem se vic zalykala hanbou, jak mi to neslo nebo nedostatkem objemu plicnich alveoluuu, a hezky pomalinku sjela rovinku k centru granois…tam jsme pak sjely smer chateau de la soie…kam jinam by mely vest nase prvni cyklokroky, nez na zamek, byt je to zricenina hradu:)… a kdyz si to tak jedeme po rovince, najedno mi neco tlaci do zad…ze by any delala berany, berany duc?:o no, ku hradu to bylo uz jen par metro, tak posledni sjezd, any se mi pekne oprela do zad a kdyz jsme zastavily, co oci nevidi, any mi normalne na kole zachrapla:) asi ji taky zdolal ten vyslap! Takze hezky siesticku, mama si taky odfuni a pak budeme pokracovat Jo jinak dnes ma ma frangine narozeninky, v sobotu bude oslava, dixieme edition, jupi, jupi, to zas bude legrajda:) a mnam grillade a gateau aux framboise:P jo a any vylezl dalsi zub…dvojka v pravo nahore a ta vlevo se tam taky rysuje…vypada to, ze any bude mit nahore ctyri a dole jeden a bude to moc krasne asymetricke:) Navrat z hradu jsme zvladly, jeden kopec jsem ted vytlacila pesky, pac byl zkratka moc raide a nechtela jsem delat nejaky salta po zadu, na to vybaveny nejsme, dokonce jsme zvladly pipi na zricenine a to bez nocniku, jen hezky do krovicka, any je proste nejvetsi sikulka, po me asi moc ne, pac me pri tom trosilinku pocurala, jeste ten uchop budu muset vychytat no a od ted kazdy den alespon jedna mala okruzni jizda, abychom se udrzely ve forme…trasy pravidelne stridame, podle casu a fyzicke kondice, tak nekdy je to na hrad, nekdy do granois na hriste, nekdy k migru na hriste a podle sil jen rovnou tam nebo po okruhu vinicemi a snad brzy prijde nejaky dobrodruznejsi vylet, ale to chce nejdriv radny trenink Sobotni oslava se vydarila, byla to opravdu parada, jako vzdy hrozilo zamracene pocasi, ale jako vzdy se nastesti vyjasnilo a grilovani na zahradce se mohlo rozjet v plnem proudu…jednim z nejvetsich zazitku bylo grilovani kukurice, kdy marie-christine temer hodinu tvrdila, ze jeste neni hotova a po hodine se vrchni grilovac dovedel, ze kukurice byla odpoledne uvarena, takze mort de rire, ca on se rappelera meme a la 40e edition que le mais était déj? bien cuit…enfin, jak malo staci k detske radosti Byt se oslava nijak zvlast neprehanela, rano se radne dospavalo a v ramci odpocinkoveho dne jsme sjeli s laure a devis chvilinku se povalet aux iles…jj, paradicka, zase ten krasne zeleny travnicek, tyrkysova vodicka, sumici topoly a jejich mihotajici se stiny, hory stale uchvatne ohromujici a okouzlujici, zkratka idylka V pondeli jsme se rozhodly pro hromadnou damskou horskou vychazku, takze po obidku trada na sanetch. No trada, znate to nase vypravovani! kdyz jsme konecne vystoupaly k barrage du sanetch, jeste pred tour okolo lac si any vyzadala trun…no byla to vazne parada, videt ji trunit v 2050 m.n.m. any usla radny kus a vypada to, ze z ni bude spravna horalka;) no jeste aby se ji to nelibilo, krasna vodicka, prima kameny, po nichz se da pradne splhat a skakat z nich na mamu, za temi nejvetsimi balvany stale jeste zbytky snehu, vonave louky posete vsemi barvami hrajicimi kytiii, obcas i uchvacujici modr horcu, a nad tim vsim ti vysoci stari velikani…tu ostra spicka se snehovou cepici a pod ni kamenita lavinova skluzavka, tu zaoblena, svrastela pohori pripominajici kuzi tlustokozcu, ale slon ci hroch tak milion sto padesat tri tisickrat zvetseny, na obzoru do dali se rozpinajici ledovec… J’en suis tjrs d’ autant stupefier et emerveiller…asi nikdy me neprestane tadyta krasa brat dech po prochazce okolo jezera jsme vysplhaly jeste k lanovce, bychom se koukly na moleson a k horam ostatnich kantonu a pak k blaznivemu jean maurice na cokoladicku any to tam vse radne prozkoumal, jelikoz je to tam jak ve sbernem muuuzeu, tak rozhodne mela co objevovat a pak pomaloucku zpatky. Po ceste jsme se jeste zastavily u source de la sarine, ta pak proudi az do canton de fribourg, kde je mj. zasobarnou pitne vody. No a pak jeste v horske syrarne, bychom nazasobily qq fromage de l’alpage…un vrai delice A tak tu ubihaji nase prvni letni dny…krasne, klidne, vonave, slunecne, radostne, hrejive…jako v pohadce